REANIMATED

Vexille

Jakub Lhota – 2008-02-24

Ano, Vexille na hlavu poráží původní Appleseed téměř ve všech ohledech. To však nebyl zas tak těžký úkol, že? Hodně diváků mohl namlsat intenzivní hype líbivými obrázky vytípnutými z mnoha akčních scén. Což je jediná oblast, v níž tento snímek skutečně dobře funguje.

Scénář se nám snaží prezentovat další z oněch vizí budoucnosti, v kterých je lidstvo nějakým zásadním způsobem ohroženo. Píše se rok 2077, Japonsko již deset let halí high-tech závoj znemožňující jakékoliv monitorování dění v této zemi. Kvůli neshodám týkajících se prudkého vývoje robotiky a bioinženýrství opustili Japonci OSN. Konglomerát Daiwa Heavy Industries se pomalu stává světovým monopolem. Na spojení člověk-stroj je nahlíženo jako na hrozbu rovnající se nukleárním zbraním. Do srdce Pevnosti Japonsko je vyslán speciální tým SWORD jehož úkolem je zjistit, co se tam děje.

Příběh nefunguje jako politické drama, neoslní vás ani osobní tragédie a latentní love-story. Hlavní hrdinka Vexille, podle níž je film pojmenován, je odsunuta na třetí kolej jakmile se na scéně objeví Maria. Z dějových zákrutů překvapí jeden. To když se v půlce dozvíme, co se vlastně stalo. Z filozofické mělkosti vystupují jen následné debaty na téma lidskost. Zajímavý je fakt, že se autoři pustili do otevřené kritiky japonské uzavřenosti a nacionalismu.

Plně CG vizualizace představující hybrid mezi cell-shadingem a rotoskopickou animací propůjčuje Vexille jedinečný vzhled. Tatam je plastická umělost Appleseedu. Pohyby jsou krásně plynulé a design techniky je prvotřídní, ale i tak chybí grandiózním akčním sekvencím jiskra. Snad až na gigantické červy tvořené rotujícím mechanickým haraburdím nic nepřekvapí. Postavy vypadají dobře, ale jejich obličej nedokáže grimasami vyjádřit ani základní lidské emoce, takže jako digitální herci selhávají.

Většinu muziky má opět na svědomí DJ Paul Oakenfold. Elektronika, techno, trance a krapet instrumentů tvoří velmi kompaktní celek. Přidejte k tomu jména jako The Prodigy, Asian Dub Foundation, Basement Jaxx, či Dead Can Dance a můžete s úspěchem podávat. Na zvukové stránce zamrzí jen to, že ani profesionálové, jakými Akio Outsuka a Romi Paku skutečně jsou, nedokáží vytěsnit strnulost svých postav.

Výsledek tak připomíná spíše béčkovou hollywoodskou sci-fi produkci, jež byla štědře dotována 10 milióny dolarů. Škoda, s talentovaným režisérem u kormidla to mohlo být o dost lepší.

Hodnocení: 6/10