REANIMATED

The Melancholy of Haruhi Suzumiya

Štěpán Šnederfler – 2006-08-11

Nebojíte se experimentů? Jste unaveni sledováním nekonečných seriálů? Pak vám představím řešení ušité přímo na míru všem fanouškům mimozemšťanů, cestovatelů časem a lidí se speciálními schopnostmi. Pokud jste ovšem přímo něčím z výše jmenovaného, budete se asi nudit nebo na vás dokonce dopadne tíha melancholie. Tak jako se to stalo dívce jménem Haruhi Suzumiya.

The Melancholy of Haruhi Suzumiya je čtrnáctidílný seriál. Na tom by nebylo nic neobvyklého. Už méně časté bývá, že ani po zhlédnutí posledního dílu nevíte, co si o tom všem máte myslet. Pravděpodobně zůstanete jen nevěřícně zírat. A to nejen proto, že se tvůrci série rozhodli divákům pěkně zamotat hlavu tím, že nebudou díly vysílat chronologicky, takže například v desáté epizodě se odehrává děj čtvrté části. Pořadí jednotlivých epizod nebylo ovšem určeno náhodně, autoři ho poskládali s cílem dosáhnout silnějšího dojmu, což se jim, i přes nesouhlas části fanoušků, povedlo. Proto ti, kteří rádi škatulkují, mohou tento seriál s klidným srdcem vložit do šuplíku, který nese název „experimentální tvorba“.

Hlavní zápletka není ničím nezvyklá. Očima obyčejného studenta se setkáme s neobyčejnými bytostmi a budeme svědky neobyčejných událostí. Zanedlouho objevíme, že epicentrem všech výstředností je dívka, která se mylně považuje za naprosto normální, což shledává závažným nedostatkem. Dojde k závěru, že je jen naprosto postradatelnou kapkou v moři a její dny po tomto zjištění začnou šedivět. Haruhi propadne melancholickým náladám, díky kterým se rozpoutá vír událostí, který může zapříčinit konec světa (alespoň v nám známé podobě).

Podaří se nakonec odvrátit nejhorší? Kdo pomůže trudnomyslné dívce vybřednout z depresí? Odpovědi se dozvíme ještě dříve, než jsou tyto otázky vůbec nastoleny.

Pokud se budete srdnatě prodírat jedním dílem za druhým s vidinou neočekávaného finále, pak vás musím zklamat. Konec je v podstatě jedno velké klišé. Cosi ve smyslu „láska je to, proč stojí za to žít“. Ale uvidíte, že vám to vadit rozhodně nebude. Konečně totiž narazíte na něco očekávaného, což se o zbytku Melancholie říct nedá. Musím dodat, že celý počin budí respekt pro svou mnohotvářnost. Dotkneme se filozofických otázek, které lidstvo pronásledují od samého počátku, setkáme se s myšlenkami, jejichž kořeny sahají až do antiky (například teorie o nespojitosti času). Vše je velice chaotické, avšak potom, co zapadne poslední kamínek do mozaiky, získáme alespoň zdání celistvosti.

Vizuální stránka je velice dobrá, pohyb postav je téměř realistický. A nejenom postav. Ani pozadí totiž není statické! Navíc si téměř v každé scéně můžeme všimnout propracovaných detailů. Když k tomu přidáme svěží barvy, získáme výsledek, který stojí za to vidět.

Ti, kteří se neobejdou bez kvalitní muziky, si přijdou na své zejména v epizodě, kdy se koná školní koncert. Sice uslyšíme jen dvě písničky, ale je vidět, že si autoři dali opravdu záležet. Ale ani jindy není podceňována důležitost hudebního doprovodu, který se plynule mění spolu s náladou.

Opening je velice zdařilý, musím ovšem dodat, že kvalita endingu je snad ještě vyšší, což je velice nezvyklé. Nenechte se zmást openingem první kapitoly, ani zbytkem tohoto dílu, který může působit nejspíš jako pokus o vtip, který nikdo nepochopil, ale na druhou stranu odpovídá tomu, že koho zaujme první díl, je na nejlepší cestě, aby si seriál oblíbil. O co se v první části jedná, vám neprozradím, ochudil bych vás o AHA efekt, moment, kdy vám to konečně „docvakne“.

Dlouho jsem váhal, zda sérii doporučit, či nikoliv. Nakonec jsem se rozhodl, že neučiním ani jedno. Pokud si myslíte, že se dokážete smířit s celkovým chaosem a občas i s velkou dávkou nudy, podívejte se na první dva díly. Jak už jsem naznačil, první epizoda se velice liší od ostatních, tak proto pouze jedna na vytvoření vlastního úsudku nestačí. Překonáte-li nedostatky, které tato série bezesporu má, budete odměněni nádhernou animací, výtečným hudebním doprovodem a netradičními zážitky.

Hodnocení: 6/10