REANIMATED

The Skullman

Jakub Lhota – 2007-08-07

Jednodílná manga duchovního otce postavy Skullmana, Shotaro Ishinomoriho, prvně vydaná roku 1970 v časopise Shounen Magazine, tehdy představila jednoho z vůbec prvních antihrdinů. Příběh velkou silou obdarovaného sirotka, který hodlá pomstít smrt svých rodičů, čtenáře zaujal. Prodalo se přes 1,5 milionu výtisků. Základní premisa poté Ishinomorimu posloužila jako stavební kámen pro ultrapopulární hraný seriál Kamen Rider. Úctyhodné je, že seriál a jeho nesčetné mutace v Japonsku i po třech dekádách stále běží.

Opětovné slávy se dočkal i Skullman. V druhé polovině devadesátých let, těsně před svou smrtí, kontaktoval Ishinomori mladého mangaka jménem Kazuhiko Shimamoto se žádostí o vytvoření remaku původní série. Sedm nových tankoubonů přineslo propracovanější příběh a komplexnější kresbu. Největším lákadlem této série však vždy bylo temné prostředí a vendetta provázená velkou mírou násilí. Stačí to studiu Bones a jejich anime adaptaci? Není to už na dnešní dobu trochu málo?

Syžet rutinního příběhu napěchovaného až po okraj žánrovými klišé vypadá zhruba takto: Hayato Mikogami, reportér celkem bezvýznamného tokijského plátku zvětřil senzaci. Jeho rodnou hroudu, Ootomo City, údajně terorizuje vrah nosící masku ve tvaru lebky. S nejdříve vnucenou pomocí mladé fotografky jménem Kiriko Mamiya odhaluje spojitosti mezi oběťmi, zdejší farmaceutickou společností, náboženskou sektou Byakureikai a záhadnými kreaturami na pomezí mezi lidmi a zvířaty.

Originalita a dechberoucí dějové zvraty? Na této adrese rozhodně ne! Děj, ani samotné postavy nepřekvapí snad vůbec ničím. Po solidním úvodu, kde se nám představí po sólokapru bažící, věčně se pošťuchující duo reportérů, záhadný Skullman a zástup mutantů, se tempo vytrácí. Dobře, scénaristé chtěli těžit z ponuré atmosféry filmů noir. Tomu by nasvědčovala i implementace tajnůstkářského detektiva chandlerovského ražení. Pokud tomu tak je, nezbývá než se podivovat nad příliš častým komediálním rozmělňováním, které obstarává ústřední duo a horlivý policista Tsuyoshi Shinjou.

Tajné projekty a ještě tajnější organizace. Sami asi dokážete odhadnout směr, jakým se bude Skullman ubírat. V jeho průběhu se sice bude probírat Nietzscheho filozofie o „nadlidech“. Nakonec to však působí jako nevyužitá póza. V závěru se konečně vrátí ta trocha akce a když dokážete vydržet do konce titulků, překvapí vás jediný povedený dějový kotrmelec.

Vizualizace je zhruba na úrovni Darker than Black. Pěkná ruční kresba a plynulá animace, ale jakmile přijde řada na počítačem generované objekty, tak to začíná dřít. Choreografie soubojů je celkem povedená. Škoda, že těch šarvátek není víc. Velmi slušný je i design techniky. Naopak monstra založená na zvířecích archetypech vypadají směšně.

Shiro Sagisu svými jazzovými skladbami umně podtrhuje atmosféru, ale víc nic. Melodie, jež by vám na delší dobu utkvěla v paměti, tu schází. Rockový opening Hikari no Machi od skupiny TOKIO, podtrhnutý harmonikou je více než chytlavý, kdežto ending představuje klasický j-pop bez jiskry. Namluvení je vysoce profesionální. Dobrý výkon podává Ayako Kawasumi – Kiriko Mamiya, Fumiko Orikasa – Maya Kuroshio a Tomokazu Seki – Tsuyoshi Shinjou.

S klidným svědomím můžu Skullmana doporučit asi jen přiznívcům Ishinomoriho tvorby, pokud se chtějí tímto způsobem seznámit s jeho začátky. Jinak s tímto kouskem nemá cenu ztrácet čas.

Hodnocení: 5/10