REANIMATED

Shounen Onmyouji

Jakub Lhota – 2008-06-08

Dějová povrchnost, jíž se Shounen Onmyouji vyznačuje, ve mně zanechala dojem, jako bych se díval na renderovaná videa z druhořadého plagiátu Diabla. V šestadvaceti epizodách, dělených na dva velké arcy, je totiž příběhu jako másla namazaného na příliš velký krajíc.

Atraktivní a působivě zpracované prostředí dobového Kjóta se dalo použít jako základ pro hutnou zápletku opírající se o historické reálie a skutečné postavy. Balancování na hraně faktů a fikce nás však nečeká. Místo toho sledujeme pokusy potterovským komplexem stiženého Masahira, jenž se snaží vyrovnat se stínem svého děda. Tím je Abe no Seimei, legendární onmyouji.

Svému osudu „Masi“ nemusí čelit sám. Záda mu kryje jeden ze Seimeiových shikigami. V roztomilé zvířecí podobě si nechá říkat Mokkun a když se s Masim pošťuchují, je to docela legrace. Jakmile začne jít do tuhého, roztočí své pekelné plameny a plně tak dostojí své přezdívce Guren. Kočkování tria Masahiro – Guren – Seimei, ze vzduchu padající démonci a likvidace záporáků s finálním bossem v čele, jsou vrcholem první části.

V momentu, kdy se z propasti času vynoří temný nepřítel, který má se Seimeiem nevyřízené účty, se úroveň o několik stupňů zvýší. I tak je to ale málo. Převážně se bojuje a obrazovku zaplní béčkové efekty buddhistických kejklí. Vztahy mezi protagonisty nepůsobí uvěřitelně a „srdcervoucím“ událostem chybí dostatečný emocionální build-up. Častá implementace deus ex machina berličky se tak trochu i předpokládá.

Ač je tato série plná infantilního humoru a opakujících se vtípků, jimž se po desáté zasmějete jen trpce, je také dosti krvavá a temná. Výmluva, že je určena dětem, tak nezabere. Potenciál sondy do neprobádaných vod spiritistického klimatu éry heian pohřbila tuna fantasy stereotypů.

Hodnocení: 5/10

Galerie