Ponyo
Jakub Lhota – 2009-08-29
| Premiéra | 19. července 2008 |
|---|---|
| Formát | Film |
| Režie | Hayao Miyazaki |
| Japonský název | 崖の上のポニョ |
| Studio | Studio Ghibli |
Ve svém nejnovějším celovečerním animáku ředí Mistr svou pověstnou magii disneyovskými klišé a archetypy. Příběh pětiletého Sousukeho, který jednoho dne v moři pod svým domem na útesu nalezne zlatou rybku, již pojmenuje Ponyo, je ještě přímočařejší než Sophiina volba v Howlově zámku.
Jednoduché, bipolární dělení na dobro a zlo k přímočarým báchorkám tak nějak patří. Zde však chybí i klasický záporák. Zničehonic se místo toho objevuje záhadná potopa, sloužící jako ohromující přehlídka legendárních animačních schopností. V době, kdy anime průmyslu vládnou polovičatá řešení, působí 160 tisíc ručně animovaných políček jako malý zázrak. Vodové barvy říznuté pastelkami vodnímu světu sluší a na Ponyo, běžící po rybí tsunami je úžasný pohled. Jenže mezi nejemotivnější momenty bych paradoxně řadil spíše klidnější pasáže. Například scéna, kdy se Sousuke domlouvá morseovkou se svým otcem, kapitánem lodi Koganei Maru, a zároveň tlumočí stesk své matky.
Ději bohužel chybí výraznější prostředky, které by nějak ozvláštnily banálně zpracovanou inspiraci Andersenem. Nová ghibliovka se proto dosti blíží nudné dětinskosti, na niž dojely již zapomenuté 2D disneyovky, které chtěly navázat na fenomenální úspěch Lvího krále. Miyazakimu to stejně částečně prochází. A to díky okouzlující a roztomilé Ponyo. Ta sice na nahrazení Totora v logu studia nestačí, ale její živelnost podpořená burácením Hisaishiho hudby a animátory rozbouřeným mořem je jedním z hlavních taháků.
Moře zde ztělesňuje odloučení i následné opětovné shledání a veškeré stíny zažene upřímná láska. Na moderní animák je to trochu málo a na pořádnou ghibliovku už to sakra nestačí. I když jak komu. V Japonsku se tržby zatím vyšplhaly ke 165 miliónům dolarů. To sice není historicky nejlepší výsledek, cifra je to přesto solidní.
V USA snímek hojně propagoval John Lasseter. Díky němu a díky jménu slavného tvůrce se distributorovi povedlo před mikrofony nahnat hvězdy jako je Liam Neeson, Matt Damon, či Cate Blanchett. Anglický dabing se tak stejně jako u Zámku v oblacích může směle rovnat s původním zněním. Avšak marketingové oddělení si tak úplně neohlídalo načasování. Ponyo vráží do světových kin v době, kdy v nich stále rezonuje třetí Doba ledová a hlavně veleúspěšná pixarovka Vzhůru do oblak. Decentní rodinná zábava, kde chybí prdící zvířátka a prvoplánový humor, tak s devíti vydolovanými miliony z amerických kapes, podnikla účetní sebevraždu. Tu by částečně mohly vyvážit výdělky z prodeje DVD/Blu-Ray nosičů.
Miyazakimu dochází pára, Oshii medituje o ničem. Oba je možná brzo odsune na druhou kolej Mamoru Hosoda, jenž letos zabodoval se svými Summer Wars (o tom zas jindy). Ponyo je lepší zhlédnout bez přemrštěných očekávání. Další Princezny Mononoke, či Cesty do Fantazie se už od Mistra asi nedočkáme. Nicméně vizuálně podmanivé, prosté příběhy zvládá stále se ctí.
Hodnocení: 6/10
Lukáš Polívka 2009-08-29 17:40
To je naschvál, tohleto, když už jsem se po několika měsících odhodlal k sepsání vlastní recenze… :) No třeba ji i tak dokončím, některé věci vidím trošku jinak, i když celkové vyznění je také podobně rozpačité.
Jen k té absenci záporáka… filmy Tonari no Totoro nebo Madžo no takkjúbin (Doručovací služba slečny Kiki) se bez něj obešly více než obstojně. Tady je spíš takový polovičatý záporák-nezáporák, ze kterého jsem byl celý film dost zmatený.
Caparso 2009-08-29 20:23
Recenzi určitě dokonči a pošli link. Rád se na to kouknu i z jiného úhlu pohledu. Osobně jsem taky s psaním dlouho otálel.
Jinak máš pravdu. Kiki a Totoro podle mě skvěle fungují a jednoduchost jim prospívá. Ponyo je ale už moc velká banalita. V dnešní době by to už i dětskému publiku úplně nestačilo.
Rozpustadlo 2009-08-31 19:26
Uz pri Howlovy mnohi hundrali ze Miyazaki svoje napady vycerpal a nema uz co povedat. Ako vidim tak Ponyo sice este nie je posledny klinec do rakvy no pre majstra je na case ohlasit koniec kariery, pozbierat ceny za celozivotne dielo a uzivat si zasluzeny odpocinok.
hintzu 2009-09-01 10:01
Přiznej se, Caparso, že ty nesnášíš Totora? :) Ponyo jsem viděl dvakrát a hodně jsem u toho na Totora vzpomínal a že by Miyazaki nějak ztrácel dech, jako jsem to viděl u Sen to chihiro, toho jsem si nevšiml. Ani zmíněný Howl nebyl nijak tragický, prostě mám jen pocit, že je většina otaku zmlsaná a vlivem “zážitků mládí” nedokáže objektivně soudit.
Mimochodem, když už jsi zmínil Summer wars – pokud se zadaří, budou k vidění na AF 2010 – zatím smlouváme o ceně, která není zrovna lidová.
Caparso 2009-09-02 14:55
hintzu: Wow, tak Summer Wars by byl hodně pádný důvod, proč na AF 2010 zajít. Na Mamoru Hosodu prý pějí kritici na světových festivalech samou chválu. Jeho Toki wo Kakeru Shoujo je IMHO za posledních pár let nejlepší japonský animovaný celovečerák.
Jinak Totoro se mi vcelku líbil. Ale vrchol Miyazakiho tvorby je pro mě Naušika, Princezna Mononoke a Cesta do fantazie.
hintzu 2009-09-03 08:17
Zajímavý rozpor, pro mne u Miyazakiho vedou Totoro a Laputa. Cesta do fantazie mi subjektivně přijde horší než Howl.
Každopádně nedělám si iluze, na kterém bodu programu by bylo víc návštěvníků, kdybychom zařadili summer wars a nějaký nový naruto/bleach film:)
Caparso 2009-09-03 19:32
Laputu jsem neviděl a celkem mě to mrzí. Howl a Ponyo mi ale přijdou jako až příliš klasické a banální pohádky. Od Ghibli člověk podvědomě čeká daleko víc. Ale každému sedne něco jiného. Teď jsem si Zámek v oblacích pořídil na DVD a hodlám se pokochat na pořádné televizi. Třeba svůj názor přehodnotím :-)
K těm iluzím – jsi holt realista .-) Fenomén Naruto/Bleach by si zasloužil psychologickou sondu. Ono to fakt není o tolik jiné než Pokémon (hrozně se mi líbí, jak problém ilustroval DanQ v Moudrech prof. Kočičáka).