REANIMATED

Mind Game

Jakub Lhota – 2007-04-06

Nabroušený skalpel si razí cestu okolo vašeho čela k temeni, vrchní část lebky vám odpadává podobně jako víko překlopené popelnice. Mozek je vám nelítostně vyrván ze svého teplého, zatuchlého hnízdečka. Poté je hozen do rotujícího bubnu automatické pračky a vyprán s aviváží na čtyřicet stupňů. Ne! Vlastně jen na 4°C.

Jak se může obyčejný smrtelník s omezenou slovní zásobou byť jen pokoušet shrnout a popsat toto dílko bez toho, aniž by byl od počátku odsouzen k nezdaru? Nebylo by snad lepší to odpískat a říct: „Zkuste si to sami. Možná budete naprosto unešeni a přehodnotíte svůj Top 10 žebříček, nebo pošlete bez milosti Mind Game ke všem čertům.“ Zkrátka protože nic mezi tím není. Studio 4°C na nás valí svůj vyhraněný extrém, po jehož boku se krčí i takové podivnosti jako FLCL a Dead Leaves.

Zkrátka pokud bychom se měli vystříhat všech zbytečných a kostrbatých přirovnání, přehnané nadsázky a trapné alegorie, vyšlo by nám že ... Máme tu co do činění s psychedelickým, frenetickým, surealistickým, bizarním, vizuálně experimentálním snímkem, který i přes veškerou svou nekonzistentnost a střeštěnost nese velmi důležité poselství. A to, že lidé musí svůj život žít na maximum, jinak to za to prostě ani nestojí.

Vezměte si kupříkladu chudáka Nishiho, který tu je sice hlavní, ale hrdinou by ho na začátku nenazval, ani ten největší cynik. Celý život hledal odvahu oslovit svou vyvolenou, až ten správný moment propásl. Teď to navíc vypadá, že jeho milá Myon bude znásilněna tím samým zběsilým jakuzákem s vizáží Roberta Carlose, který umožní Nishiho zadnici, svírající chladnou hlaveň devítky, poznat středověk. BANG! Ani teď v sobě Nishi nenašel ten správný druh kuráže, takže mu nezbývá než počítat andělíčky a nechat se zesměšňovat samotným Tvořitelem. Za pět minut dvanáct se však nakonec přeci jen odrazí od strachu a hnusu dna lidské existence. Dostává šanci vrátit se zpět a napravit svůj zpackaný život.

Mind Game by se dala rozdělit na třetiny, kde první je velmi akční, zábavná i vtipná. V té druhé se tempo poněkud zpomalí, postavy si sednou a řeší svou situaci. Frustraci postupně vymaže odklon k natolik absurdní rovině a stylizaci, že je těžké v tom najít jakýkoliv smysl. Chvilkami se dostaví i trocha nudy. Méně svižné pasáže jsou ale nádechem ke grandioznímu finále, kdy parta prchá z chřtánu gigantické velryby, jež je předtím pozřela. Třeskuté záběry běhu o život, kdy Nishi a spol. utíkají po vodě, odrážejí se chodidly od kapek a různé mořské havěti, překonávají plovoucí tanky, vlaky a letadla, patří spolu se závěrečnou pointou k tomu nejlepšímu, co může tento film i japonská animace obecně nabídnout. Bez přehánění!

Z okolních obrázků nejspíš usuzujete, že animace stojí akorát tak za starou belu. Měřítkům normálnosti je na hony daleko, to ano, jenže přesně tak to autoři v čele s Masaaki Yuasou chtěli. Po většinu času tu sledujeme styl, který Yuasa použil i v Kemonozume. Pošmourné tóny barev, ostré černé hrany, deformovaný design postav a prostředí. To vše šmrncnuté fotografiemi skutečných lidí a věcí, okořeněné špetkou CGI. Hudba pokrývá nepřebernou směs žánrů od komediálních smyček a hororových ruchů, přes jazz a techno ke klasickým klavírním kompozicím. Téměř vždy se daří podpořit atmosféru a aktuálně probíhající děj. Práci seiyuu také nelze nic vytknout. Zvuk a video tu jsou v naprosté symbióze.

Mind Game má svoje chyby: nevyrovnané tempo, slabší úseky a někdy až příliš šílené a nesmyslné výjevy. Navíc se najde i typ lidí, kterým nesedne nezvyklá vizualizace. Ujít by si však Mind Game neměl nechat nikdo. Už jen proto, že se jedná o film, který Howlovi vyfoukl Ōfuji Noburō Award za rok 2004 a který pomáhalo z čistého nadšení propagovat studio MADHOUSE, i když s ním nemá pranic společného. Zkrátka, když se partě šílenců dá dostatečná volnost a finanční prostředky, může stále vzniknout originální a svěží kousek.

Hodnocení: 8/10