REANIMATED

Město světel (Inio Asano)

Jakub Lhota – 2010-12-29

Deziluze, pocit odcizení, nesouhlas s aktuálním stavem společnosti a volba radikálně odlišného způsobu života jako reakce na situaci, která je (zdánlivě?) bez východiska. To všechno jsou témata, o nichž psal už Osamu Dazai. Tehdy se autoři vyrovnávali s válkou a se sebou samými. Dnes se ta samá témata vrací, i když válku nahradil mnohem osobnější konflikt. Nyní jde hlavně o dvě generace. O tu starší, tradiční, která očekává, že ji ta mladší nahradí. Jenže hledající se mladá generace se vidí jinde než v poutech korporátní kariéry, klimatizovaných kanceláří a malých bytů na doživotní hypotéku.

„Kdy jsme jenom ztratili to, co chápeme jako sny… kdy jsme je vyměnili za uskutečnitelný cíle?“

Onomu „snu“ je nejblíže Nozu, kreslíř komiksů, který nás do Města světel na své honbě za materiálem uvede. Brzy je jasné, že na jeho pocitu, že se za zdmi luxusních paneláků skrývá něco shnilého, asi něco bude. To ostatně potvrdí i sebevražda mladé dívky, jejíhož skoku jsou Nozu s přítelkyní svědky. A sebevražd, těch v této čtvrti rapidně přibývá a možná za to nemůže jen špatný kurz jenu. Své o tom ví Tasuku, samozvaný Dohlížitel nad těmi, kteří se rozhodli skoncovat se životem. On a jeho kamarádka Haruko, se brzy dostanou do křížku s člověkem z její temné minulosti. Ale gangster Trojočko, kterému šlo vždy především o peníze možná sleduje svůj vlastní, vyšší cíl.

V kontrastu s aktivní, ale tápající mládeží stojí dospělí. Dospělí apatičtí (Tasukův zničený otec letargicky chodí po bytě a zalévá seschlá rajčata), dospělí neschopní (tradičně policie) a dospělí odporní (otec Haruko, čerstvý vrah). Tato zdánlivě klišovitá alegorie však nepůsobí levně, a to protože postoje obou stran se neustále vyvíjí. Když je Tasuku v bryndě, tak jeho otec usoudí, že vlastní život za nic nestál, ale syn ho má ještě celý před sebou…

Hoichi „Trojočko“ se krůček před naplněním svého snu ambic vzdává. Uvědomí si, že prostý život, který vedli s kamarádem a malou holčičkou, již vychovávali, vlastně nebyl až tak zlý. Cenou za toto prozření je bohužel smrt. Ona náhlá iluminace ale nepřijde sama, jak ostatně demonstruje i epizodka, v níž dvě slečny zatáhnou opravný test a jdou čekat na mimozemšťana.

Město světel, jak již bylo naznačeno, nepůsobí levně ani banálně. Rozzlobené děti sice tropí hlouposti, ale má to hloubku, napětí i jakousi osudovost. Ta je dána stylem autorova vyprávění. Inio Asano si totiž brilantně hraje s narativními pravidly, podobně jako Ryohgo Narita ve svých novelách (Baccano!, či Durarara!!). Jednotlivé střípky tak pojí dohromady kromě sociální kritiky i společné postavy. Ty se někde jen mihnou, což v případě oné Dívky, co skočila z baráku, platí doslova. Kdežto v jiné části knihy jsou nám jejich motivace důkladně osvětleny.

V rozsahu jedné knihy se autorovi podařilo vytvořit hutné psychologické drama, jehož jednotlivé, vzájemně zašmodrchané nitky donutí čtenáře přemýšlet nad vlastním směřováním a nakonec se protnou. Protnou se ve finále, které možná trochu samoúčelně přechází v metafyzično, ale to nijak významně neredukuje jeho působivost. Jo a taky je to perfektně nakreslené!

Redakční práce si tentokrát vysloužila jedna minus. U vazby mi chybí „klapka“ a zvolený font obsahuje čárky, které jsou občas tak drobné, až to místy nabourává tempo četby. Absolutorium si však zaslouží vynikající překlad a živé, úderné dialogy. Pro mě je zkrátka Asanovo Město světel splněným příslibem. Příslibem toho, že Hanami přinese do České republiky mangu pro dospělé.

Hodnocení: 9/10

Galerie