REANIMATED

Kaiba

Jakub Lhota – 2008-08-17

Kaiba se spíše než čímkoliv jiným stává symbolem vyhraněné skupiny fajnšmekrů. Zástavou v přední linii boje proti stereotypu ztělesněným tupými, fanservisem zaneřáděnými harémovými variacemi typu To Love-Ru. Důvod je celkem zřejmý, tato nová modla se vysmívá konformitě na všech frontách.

Masaaki Yuasa maskuje svou vypravěčskou neobratnost častými změnami v dávkování děje. Nelineárnost je slabé slovo. V první části série sledujeme, jak se amnézií stižený Kaiba, který po probuzení bojuje o holý život, seznamuje s tím, co hýbe světem. Epizodická vesmírná roadshow představuje bizarní technická udělátka, díky nimž je možné konvertovat paměť do speciálního čipu. Se vzpomínkami se pak dá snadno manipulovat. Bohatým se otvírají dveře věčnosti. Po smrti zkrátka stačí vložit čip do nového těla.

Orientace v základním konceptu je pro diváka naprostou nutností. Jádro příběhové mozaiky tříští náhodné flashbacky, falešné vzpomínky a la Total Recall a brutální dějové zvraty. A aby se celkový obraz dával dohromady ještě složitěji, uchyluje se režisér v poslední epizodě k těžko uchopitelnému proudu surrealismu. Nedostatky naštěstí vyvažuje autorova hutná imaginace a čiré výtrysky emocí.

Děsivě cizí prostředí a časté střídání těl trochu brzdí ztotožnění se s postavami. Animátoři formují přepálenou hyperstylizací abstraktno, po němž se prohánějí figurky, jaké by navrhl Tezuka podpořený koňskou dávkou LSD. Symbióza s audiem je díky hravým syntetizátorovým skladbám Kiyoshiho Yoshidy naprosto dokonalá. Paradoxně se na to zatraceně dobře dívá. Navíc spojovacím mostem s naší realitou jsou nosná, univerzální témata: láska, morálka a filozofická hloubka.

Yuasa podle mě není originální tak, jak by si fanoušci přáli. Kaiba je v podstatě jen love story zasazená do neotřelého kontextu. Těch pár opravdu nezapomenutelných momentů a obrazová smršť umělecké tvořivosti ale bohatě stačí na vybudování kultovního statutu a pozice jednoho z nejlepších anime roku 2008.

Hodnocení: 8/10

Galerie