REANIMATED

Hundred Stories

Jakub Lhota – 2006-09-04

Zdi větrem a deštěm bičovaného hradu Aomori už byly svědky mnoha strašlivých událostí, ale nic z toho se nevyrovná věcem, jež se měly udát této noci. Ze soukromých komnat pána hradu se i přes pozdní hodinu ozýval vzrušený naléhavý hovor. Skrz rodovými znaky zdobené dveře fusuma prosvítaly dvě sedící, mužské siluety. Jejich stíny tančily v poskakujícím světle svíčky měsíční serenádu.

„...no a proto jsem si vás sem pozval, Momosuke-dono, záhady jsou přeci vaší specialitou. Mimoto jsem slyšel, že sbíráte kaidan a hodláte je sepsat do knihy... hmm...“ Taisei Aomori se podrbal na vousaté bradě a snažil se vybavit si název té knihy. Mlčení proťal modrý blesk, který ozářil tváře obou mužů. Jaký kontrast! Klukovská tvář s divokou hřívou, trochu nejisté, ale kultivované vystupování, to byl začínající spisovatel Yamaoka Momosuke. Oproti tomu tvář prefekta Aomoriho zdobily vrásky způsobené nesčetnými starostmi. Daně, bandité plenící rolnické osady a teď to nejlepší: duch mrtvé matky hledající mstu! „Jedná se o knihu Sta příběhů, Aomori-sama,“ doplnil Momosuke uctivě a pomyslel si, že Mataichi měl pravdu. Pán hradu skrývá tajemství, které sžírá jeho duši již pěknou řádku let.

Probudil ho řev. Momosuke se rychle postavil na nohy. Zatmělo se mu před očima a pod vlivem náhlé závratě se zatočil jako opilý. Hned jak mohl, vyrazil ztemnělými chodbami hradu ke zdroji onoho hluku. Podlaha pokrytá tatami tlumila jeho rychlé kroky. Zanedlouho dorazil k hradní terase, která se tyčila vysoko nad mořskými útesy. Když se rozkoukal, klesla mu čelist a pan spisovatel se zmohl jen na bezmocný povzdech. Na kraji terasy u zábradlí klečel na smrt vyděšený Taisei Aomori, kousek před ním se vznášel duch ženy.

„Odpusť mi matko, víš přece, že se nedalo dělat nic jiného. On stál v cestě. Tvá smrt mě mrzí, nadevše jsem tě miloval. Měl jsem se přiznat, měl jsem nést následky, jenže jsem nenalezl odvahu.“, Aomori-sama se blížil k horám šílenství. „Zbabělče“, zařval přízrak a proletěl nebohému pánovi hradu nad hlavou a zmizel. Z druhé strany terasy se hbitě blížily klapavé kroky. Mladší sestra pána hradu, Satsuya, vše viděla. V běhu tasila dýku, kterou zabořila bratrovi mezi lopatky zrovna když vstával a snažil se utéct. Z rány se rychle řinula teplá krev. Taisei Aomori začal klopýtat směrem k zábradlí pevně svírajíc vzpínající se sestru. „Bojíš se zemřít sám? Pusť mě ty vrahu!“. „To říká ta pravá“, poslední slova Taisei Aomoriho, proceděná skrz zakrvavená ústa. Oba sourozenci se zřítili dolů a rozbili se o ostré útesy.

Netradiční anime – netradiční recenze. Doufám, že se Vám krátká povídka líbila a snad i posloužila svému účelu. Pokud se mi nepovedlo přiblížit unikátní styl a atmosféru, pak jsem snad byl minimálně schopen představit hlavní protagonisty. Těmi jsou: mnich Mataichi, sexy loutkářka Ogin a úlisný Nagamimi. Tomuto nebezpečnému triu se do cesty plete spisovatel Momosuke, který hledá kaidan (příběhy o nadpřirozenu) a inspiraci pro svou knihu. Spolu převrací naruby vesnické povídačky a všemožné pověry.

Mluvím-li o netradičním anime, mám na mysli jedinečný styl kresby, který povyšuje Hundred Stories mezi nejlepší surrealistická díla. Jak animace, tak i výprava, či design jednotlivých postav o zvuku ani nemluvě - zkrátka všechny složky jsou citlivě namíchány a tvoří vysoce atmosférický celek.

Hundred Stories jsou, podle mě, dosti podhodnoceným a opomíjeným klenotem, který by si jistě zasloužil větší pozornost. Jedná se o skvělou možnost nakouknout pod roušku japonského folklóru a lidské povahy obecně. Jediným důvodem, proč neudělit hodnocení absolutní, je fakt, že ne vždy se autorům podařilo udržet vysokou laťku nasazenou nejlepšími díly. Pokud však toužíte po poněkud odlišné zkušenosti, nebojte se překročit tenkou hranici mezi světlem a tmou, Hundred Stories za to stojí.

Hodnocení: 9/10