Hakaba Kitarou

Jakub Lhota – 2008-08-08

Original Run	1. ledna 2008 - 21. března 2008
Formát	11 TV
Režie	Kimitoshi Chioka
Japonský název	墓場鬼太郎
Studio	Toei

Letos šestaosmdesátiletý Shigeru Mizuki se může směle řadit ke generaci průkopníků obrázkových sešitů formátu Osamu Tezuky. Dílo tohoto odborníka na japonské duchy, bůžky a démony se stalo základem šesti animovaných sérií, dvou hraných filmů a videohry. Všechny tyto produkty však degradují náturu mangy na úsměvnou infantilitu. Tedy skoro všechny…

Hakaba Kitarou se vrací k původnímu názvu, který byl díky obrovskému úspěchu spin-offů změněn. A nejen to! Autoři halí ponurý svět do modrofialového oblaku vypařující se ektoplazmy. Filtrem prohnaná stylizace už na první pohled prozrazuje, že zde se střetává svět lidí a (ne)mrtvých. Zkrátka horror s přídechem nevybíravého černého humoru a tragédie.

Zajímavé je, že zde to nejsou jen lidé, kteří se marně snaží hodit vědu za hlavu a pochopit posmrtný život. Trable má i poslední zástupce kmene duchů Kitarou a jeho otec Oční bulva. Kamenem úrazu jsou většinou peníze, nebo někdo, komu Kitarou leží v žaludku. Lehce zvrhle sadistická povaha tohoto chlapce holt občas někomu nesedne.

Samotný Kitarou je spíše hybnou silou, vírem, jež ve vodách neštěstí utápí všemožné barvité figurky, ať už se jedná o upíry, vlkodlaky, mafiány či jinou havěť z okousaných stránek bestiářů. Sám o sobě jako postava příliš nezaujme. Mnohem komplexnější roli zde hraje smrdutý Krysák. Stvoření pletoucí se ústřednímu duu do cesty, střídající přátele podle aktuálního rozpoložení, nebo kýžené odměny.

Kvalita jednotlivých epizod, či miniarců se většinou drží na hranici nadprůměru. Platí vztah: čím bizarnější zápletka, tím lépe. Nudné pasáže nemají dlouhého trvání, neboť každý díl překvapí novými prvky a nečekanými zvraty. Atmosféra starých horrorů má stále něco do sebe.

Hodnocení: 7/10