REANIMATED

Federace popelavých křídel

Jakub Lhota – 2007-02-20

Popelavá křídla krátká, aureola zlatá skví se nad hlavou. A přeci o anděla nejedná se. - vězení s vlídnou ostrahou. Dětský smích zvučí v chodbách. Hleďte! Ráj to přece zelený. Tak proč je zdmi obehnán? - hříšník viny zbavený.

Temné hvozdy západní, kde živou duši nepotkáš. Osud tě tam tiše volá. - Proč? Marně se mě ptáš. Připravte se, už je čas. Den letu již nadešel. Sotva jsme se seznámili - a ty už jsi odešel.

Haibane špetka poezie, Caparso

Vždy jednou za dlouhý čas se člověku podaří natrefit na dílko, které ho svou čirou magičností naprosto pohltí a nedovolí mu vnímat nic, kromě autorovou fantazií vytvořeného světa. Při sledování rozbíhání a následném opětovném splétání příběhových nitek si divák prožije barevné spektrum emocí a naprosto se sžije s obyvateli oné alternativní reality. Tyto pocity jsou neopakovatelné a pro každého jedinečné. Po druhé už to nebude ono. Napotřetí si začnete všímat nelogičností a děr v autorově invenci. S každou další návštěvou riskujete, že pro vás onen klenot přestane vyzařovat kouzelnou auru – stane se všedním. Není tedy lepší nechat si to rozležet v hlavě a uchovat tak vzpomínky v jejich původní neporušenosti?

Haibane Renmei je toho skvělým příkladem. Tvorba Yoshitoshi ABeho, autora doujinshi předlohy, se vyznačuje myšlenkovým bohatstvím a nemalými nároky na intelektuální kapacitu obecenstva. Stačí když zmíním Lain, které Haibane vytrvale šlape na paty a budete mít jasno, co vás zhruba čeká. Do těchto vod se však můžete bezpečně ponořit i bez záchranného kruhu. Příběh Haibane Renmei je ve své podstatě až poeticky jednoduchý. Nekonečné rozměry mu však dává velmi komplexní a složitá symbolika, čerpající jak z křesťanství, tak i z buddhismu a šintoismu.

Každý Haibane je pojmenován podle náplně snu, který měl v kokonu, z něhož vzešel. Nejinak je tomu i u nového přírůstku komunity žijící v opuštěné internátní škole na periferii zdí ohraničeného města Glie, dívky, které se zdálo o pádu z nebes. Od starších dostává jméno Rakka. Z předešlého života si stejně jako ostatní nic, kromě mlhavých úlomků pocitů, nevybavuje. Překonat počáteční zmatek ji pomůže černovlasá Reki, která jí i s pomocí ostatních osvětlí zdejší zvyklosti a striktní pravidla Federace Popelavých křídel.

Děj je zdrojem největší síly, ale i nejzřejmějších slabin této série. Plyne velmi pomalým tempem, zpočátku je dosti nesouvislý, a když budete líní číst mezi řádky, nedočkáte se ani na konci uspokojivého vysvětlení. Ne, odpovědi vám tu nejsou servírovány přímo pod nos a některé nebudou vyřčeny vůbec. Jakmile však do podtextu proniknete, začne do sebe mozaika nádherně zapadat a vy získáte téměř konzistentní představu. Co se psychologie postav týče, hlavní důraz je kladen na duo Rakka/Reki, jejichž jímavý vztah je zakončen velmi zdařilým, dramatickým finále.

Kouzelná a mysteriozní atmosféra města Glie, které architekturou a svými zelenými kopci osázenými větrnými mlýny připomíná idylický francouzský venkov šmrncnutý náboženskými a mytologickými vlivy, stojí na solidní kresbě a famózním hudebním doprovodu. Posmutnělý klavír, melancholické smyčce a tklivá kytara – to vše pod taktovkou Kou Outaniho v jeho nejlepší formě. Ze seiyuu je třeba vyzdvihnout famózní výkon veteránky jménem Junko Noda, jež propůjčila hlas zmiňované Reki.

Haibane Renmei není „vaše pravidelná dávka anime“. Je to jedna z mála sérií určených pro diváky – fajnšmekry, na které je nejkrásnější svoboda interpretace i za cenu toho, že Yoshitoshi ABe nechal hromadu otázek nezodpovězených. Důkazem kvalit této série je podle mě fakt, že jsem ji od zhlédnutí nepustil z hlavy a stále přemýšlím o jejích skrytých významech. Pokud se zrovna nacházíte ve správném rozpoložení a hledáte něco speciálního, co donutí váš mozek k činnosti, pak je Federace Popelavých křídel jasná volba.

Hodnocení: 9/10