REANIMATED

Ghost Hunt

Jakub Lhota – 2007-04-10

Spisovatelka Fuyumi Ono se proslavila hlavně souborem fantasy románů z prostředí Dvanácti království, z čehož některé později vytvořily základ velmi solidní animované adaptace. Portfolio této autorky je však mnohem bohatší. Tvoří jej i duchařské romány ze série Evil Spirits a jejího volného pokračování s názvem Ghost Hunt, jež od roku 1998 vychází i v manga podobě.

J.C. Staff tedy využívá nové vlny zájmu o dříve stagnující žánr, kterou vyvolal nekorunovaný král děsu – série Higurashi no naku koro ni – a jeho vazal v podobě Jigoku Shoujo. Zároveň se však nedá říci že by Ghost Hunt jen dojížděl zbytky z královské hostiny, neboť k věci přistupuje odlišným způsobem.

Animovaní Krotitelé duchů, i to by mohlo být přízvisko tohoto anime, jež je tvořeno podobně jako kultovní film Ivana Reitmana, celou plejádou podžánrů. Nejvýraznějším z nich je komedie, což může působit jako pěst na oko, ale paradoxně tomu tak není. Nejde sice o příliš sofistikovaný humor, jsou to spíše gagy založené na povahách hlavních protagonistů, i tak se ale daří šikovně odvést divákovu pozornost od jiných nedostatků. Ano, hádáte správně. Fakt, že Ghost Hunt je tvořen miniarcy čítajícími od jednoho do čtyř dílů s minimální provázaností, přináší v důsledku celkovou nevyváženost. Při každém paranormálním případu konstantní mrazení v zádech nečekejte. Studio DEEN se u Higurashi podobným neduhům vyvarovalo pomocí originálního způsobu vyprávění, nic takového se tu bohužel nekoná. Aspoň, že někoho napadlo přidat čistě komediální epizodu.

Čím víc tím líp? Ne, tak by to v případě osazenstva být nemělo. Rozmanitost je zajisté výhodou, ale postavu, jejíž charakter by na popis vyžadoval více než jednu větu, byste hledali těžko. I když u dvou z nich se dočkáme i mírného rozvoje osobnosti v mezích zákona. Jedná se o ústřední duo: narcistický génius Shibuya Kazuya a roztomile nešikovná idealistka Taniyama Mai. Všichni ostatní včetně buddhistického mnicha Takigawy, snobské šintoistické kněžky, nebo vymítače Johna Browna, jehož kansaiský dialekt je terčem neustálých posměšků, působí po většinu času jako špatně placené křoví. Vůbec by neškodilo, kdyby scénárista proložil zdlouhavé kecací pasáže nějakým tím flashbackem, který by jednotlivým aktérům dodal nějakou hloubku. Tyto prvky tu jsou bohužel použity jen ve stopovém množství.

Realistické pojetí a vědecký přístup k nadpřirozeným fenoménům se odráží i ve vizuální stylizaci. Animace je plynulá, statických záběrů je jen velmi málo a nejsou přehnaně dlouhé, kresba je čirá a detailní, občasná implementace počítačové grafiky překvapivě neurazí. Design však celkově působí až příliš sterilně a chybí zde originální nápady. Na tomto poli Hundred Stories jen tak něco nepřebije. Hudební doprovod je kvalitní a neomezuje se jen na frenetické smyčce. Nejlepší kompozicí je s přehledem závěrečné téma. O namluvení se sice v mnoha případech postarali nováčci, ale rozhodně odvedli solidní práci.

Dobré momenty vzápětí střídají chvilky slabší, bystré oko najde spoustu prvků, jež by se daly vylepšit. Avšak kvůli těm pár skutečně podařeným příběhům a faktu, že v rámci tohoto žánru toho zas tolik na výběr není, dávám ještě za…

Hodnocení: 7/10

P.S. : Když už nic, aspoň na ukrácení čekání na druhou sezónu Higurashi no naku koro ni je Ghost Hunt dobrou alternativou.