REANIMATED

Detroit Metal City

Jakub Lhota – 2008-11-16

Detroit Metal City je pro Studio 4°C ideální platformou, na níž se mohli vizuální kreativci naplno vyřádit. Výsledkem je možná nejvěrnější adaptace grafické novely. Jednoduše črtnuté objekty rozhoupává do frenetického rytmu death metalu spartánská animace a nové scény na diváka skáčou přesně jako panely obrázkových sešitů. I přes hmatatelnou snahu o originalitu se ale nemůžu zbavit dojmu, že zatvrzelí inovátoři vyrukovali s jejich doposud nejobyčejnějším počinem.

Samotný obsah tápe mezi sofistikovanou kritikou radikálního vzorku společnosti a prvoplánovými, hrubozrnnými sprosťárnami. Schizofrenní je i budoucí uzurpátor metalového trůnu, Souichi Negishi. Tomuto venkovskému, švédským popem infikovanému bambulovi se po příjezdu do Tokia nedaří zhola nic. Jeho kytarové cajdáky nikdo neposlouchá, milované dívce nedokáže dát najevo své city a obdivovaný idol ho zesměšní. O to více síry a naštvanosti může dštít jako emisar pekel, vůdce progresivní kapely Detroit Metal City, Johannes Krauser II. Občas ale potřebuje trochu vyhecovat.

Negishiho rozlet v podstatě brzdí jen jeho zakřiknuté já. Naštěstí tu je ujetá manažerka, jež udělá vše proto, aby z excesů svých svěřenců zvlhla tak, že předpověď bude na příští měsíc hlásit monzuny. Také rozmary šílených fanoušků, kteří si chování ďábelského frontmana interpretují po svém, vedou ke spontánně bizarním situacím. Rozdováděný Negishi v kostýmu tak například obcuje s Tokyo Tower. To se v minulosti nepovedlo ani Chucku Norrisovi, i když k nějakému tomu „sekuhara“ možná došlo při útoku Godzilly.

Problémem je, že se i na relativně krátkém rozsahu nedaří udržet permanentní grády. Někdy scénáristé z rukávu sypou jeden brilantní nápad za druhým, takže je bránice v neustálé křeči. Třeba když Negishiho banda s lehkostí defloruje zástupce nažehleného popíku, na vlastním hřišti dekapituje na negra si hrajícího hoppera a v samotném závěru série znásilní císaře amerického metalu. Sem tam nás ale čeká i stereotypní nuda schopná sežrat celou epizodu.

Pobavit se nakonec DMC daří. Přímočaře, bez příslibu myšlenkového vývoje či nějakého přesahu. Spíše se připravte na pořádně černý humor se stupňujícími se úchylnostmi, jejichž trajektorie může chvílemi míjet cíl.

Hodnocení: 7/10

Galerie