REANIMATED

Aoi Bungaku

Jakub Lhota – 2010-01-19

Jedna místnost a v ní pár herců. Papírem šustící dialogy a divadelní manýry. To vše snímá z nudného úhlu statická kamera, protože její operátor šel s osvětlovači na jedno, dvě, tři… Následuje rychlé zhodnocení. Divák přepíná. Literatura ho nudí a smysl její transformace do televizní podoby nechápe. Jenže kreativci ve studiu Madhouse naštěstí pochopili, jak správně „updatovat“ poselství analogových knižních velikánů, aby výsledek zaujal i generaci odkojenou mobilními telefony.

Postavit proti tvárným manga archetypům obyčejných teenagerů komplexní a často i psychicky narušené hrdiny, kteří se noří do hlubin reflexe problematické části národních dějin, chtělo pořádnou dávku odvahy. Klíčem k působivému převedení esence jednotlivých příběhů je svébytná vizuální a narativní interpretace jednotlivých režisérů, jež se na této kompilaci podíleli. Výsledek jejich tvorby boří dogmatické představy o tom, jak má vypadat literární adaptace.

Kompilaci otevírá klasické vyprávění s lehkými záblesky retrospektivy – Ningen shikkaku od Osamu Dazaie. Nostalgický nádech filmů noir koresponduje s temným soumrakem autorova tvůrčího zenitu. Synáček z bohaté rodiny, Ooba Youzou, si během hledání ztraceného pojítka s lidskostí sáhne na dno a nikdy se z něj neodlepí. Depresivní, psychicky náročná podívaná vyniká skvěle zachycenými charaktery postav. Kvalitou připomíná „oscarové jistoty“ západní literární kinematografie.

Štafetu přebírá Ango Sakaguchi a jeho rýpnutí do tehdejší válkou zkažené japonské morálky. Sakura no mori mankai no shita je v pojetí Tetsuro Arakiho děsivou estrádou plnou černého humoru a muzikálových etud. Bandita Shigemaru se stává nástrojem ovládaným kráskou z města. Pro ni je ochotný udělat cokoliv, dokonce i zredukovat svůj vysloužilý harém, jen aby ukojil její touhu po lidských hlavách. Ty se budou kutálet stejně intenzivně jako v Burtonově verzi Sweeneyho Todda. Perfektní komický timing pak staví na anachronických prvcích (Mp3 přehrávač, mobily a žvejka) a na antropomorfizovaném divočákovi.

Následné Kokoro od Natsume Sósekiho zaujme dvojí perspektivou stejného příběhu a la Rashomon. Mladý Sensei si pozve do domu svého asketického přítele K. Oba se však zamilují do dcery paní domácí. Nedůvěra, předsudky a manipulace vyústí v očekávanou tragédii. Jímavý klimax názorně ilustruje absurditu lidské domýšlivosti a neopodstatněných pochyb.

Divácky nejvděčnější je Hashire Melos! Toto dílo reprezentuje stabilnější období Dazaiovy tvorby. Autor divadelních her, Takada, v něm dostává zakázku na adaptaci antického příběhu. Ten ale otvírá staré rány skrývající paralelu s jeho vlastním životem. Dějem se vinou dvě linie a flashbacky odhalující příčinu jejich provázanosti. Nakamurova režie operuje s nejlepší kresbou a animací. To je vidět při divokých obletech kamery i širokoúhlých záběrech pestrých scenérií. Uznalé kývnutí vykouzlí moment, kdy hrdina hry – Melos – kličkuje mezi knihami na Takadově stole při zběsilém úprku před loupežníky. Bravo!

Slabší závěr se pak nese v duchu banálního křesťanského podobenství o vrahovi, který v očistci dostává šanci na spásu. Jenže i nabídnuté pavoučí vlákno díky své sobeckosti přetrhává. Poslední střípek vypráví o malíři, jenž na příkaz krutého krále zvěčňuje skutečnou podobu jeho říše. Ta je plná úpadku, násilí a smrti. Pro pravdu je ochoten obětovat svou dceru i sebe. Tyto epizodky pojí kromě stejných surreálních vizuálů i jméno autora předlohy (Ryunosuke Akutagawa).

Aoi Bungaku je jedinečným experimentem, který hrdě odkazuje na své literární kořeny, a novému obecenstvu je přináší v rámci přehlídky prvotřídní animace.

Hodnocení: 8/10

Galerie