Pilot – Lupin III: Mine Fujiko to Iu Onna
Jakub Lhota – 2012-04-08
Fenomén jménem Arsène Lupin III je mi celkem neznámý, takže jsem absolutně nevěděl, do čeho jdu. A už samotný NSFW úvod (opening?) mě velice zaskočil. Nahá žena v něm v artové stylizaci skotačí po obrazovce, přitom vysvětluje význam loupení, štípe se do bradavky a míří na svůj odraz a pak ho líbá. Surrealismus přechází v čistý trip v momentu, kdy se scéna přesune do doupěte zfetované sekty. A hle! Senzační show se najednou odráží od skokanského můstku. Seznamujeme se s ženou jménem Fujiko Mine. A také se samotným Lupinem.
Oba jsou zloději, oba mají jiné metody a oba jsou svým způsobem cvoci. No a navzájem se v průběhu epizody budou úžasným způsobem podrážet a trumfovat. Výsledkem je akční jízda plná střelby, explozí, humorných momentů a vyloženě cool vychytávek (třeba když Lupin zasekne Fujiko zapalovačem samopal Thompson). Parádní je také animace a grafická stylizace (barvy, specifické stíny). Jo, a když třeba Lupin vysvětluje, jak provedl nějaký svůj flim-flam, tak nám to tato série i hezky pěkně ukáže! Fujiko nic vysvětlovat nemusí. Vše totiž jaksi řeší svými bujnými tvary, z čehož pramení většina zdejšího hojného fanservisu (zlodějka celou epizodu pobíhá v kostýmu, který připomíná princeznu Leiu v Návratu Jediho, jen ten horní díl nějak chybí), jenž je však občas také implementován s jistou invencí a elegancí. Málem bych kvůli tomu zapomněl zmínit, že zdejší stylovou atmosféru dovádí k dokonalosti chytlavý, jazzový soundtrack.
Kvalita se nicméně dala očekávat. Tvůrčí tým čítá řadu zajímavých jmen. Design postav: Takeshi Koike. Ano ten, co stojí za spektakulárním Redline a ano, je to vidět a je to dobře! Scénář a kompozice: Dai Sato a vytížená superstar posledního roku, Mari Okada. Šéfuje tomu Sayo Yamamoto. Ta mě například u Michiko to Hatchin zcela nepřesvědčila, ale už tenkrát dokázala, že jí akce a zajímavá stylizace není cizí. Takže palec nahoru!
