Pilot – Hyouka
Jakub Lhota – 2012-04-25
Hyouka svými vizuálními kvalitami nepochybně patří mezi špičku jarní produkce. Chvílemi jsem si skoro říkal, zdali dech beroucí syntéza 2D elementů a CGI není na vyšší úrovni, než je tomu u konkurenčního Apollonu. Nakonec jsem uznal, že Watanabeho cit o fous vítězí, neboť KyoAni v mých očích sráží až příliš klasický a stereotypní design postav. To však nic nemění na tom, že Hyouka bezpochybně JE pastvou pro oči. A to je asi tak všechno.
Možná jsem lehce předpojatý, jenže když jsem zjistil, že se režie chopí člověk, jenž má na svědomí i senzační Fumoffu, tak jsem se i trochu těšil. Avšak… Zdejší úvodní dvacetiminutovka je po narativní stránce nabubřelou nudou, která mi připomíná jinou, „proslulou“ sérii této stáje (a to jsem nedávno slíbil, že hate proti Haruhi zmírním).
Když jsem četl reakce zahraničních „kolegů“ nevěřil jsem svým očím. Podle nich Hyouka boří středoškolská klišé a zajímavým způsobem konfrontuje hrdiny s neotřelými záhadami, k nimž přináší originální řešení. Ale co je krucinál zajímavého na tom, že někdo někoho zamkne v učebně (a ano, byl to školník, omlouvám se za donebevolající spoiler)? Triviální záhady tohoto typu by se samozřejmě daly prezentovat líp. Kdyby například část epizody byla věnována pořádné a vtipné fabulaci, která by nakonec byla rozptýlena pragmatickým a logickým vysvětlením. A něco takového tu i trochu naznačené je, ale rozhodně to není dotažené k dokonalosti. Nebo jsem si toho možná nevšiml, když jsem od přítelkyně zjišťoval, jak to válí Blues proti Kataláncům.
Představte si to asi takhle: přijdete na vaší Heartbreak High a všude po chodbách je roztahaný toaletní papír značky Harmasan, čili klasický šmirgl používaný chudými, českými školami. Na toaletách samotných pak samozřejmě nenajdete hebký Kleenex, ale jen takové ty dřevnaté, prázdné rolky. Potom za vámi přijde divná a lehce otravná spolužačka a zeptá se vás, kam všechen hajzl papír asi zmizel a kdo to mohl udělat. Přitom vás chytne za ruku, její vlasy se změní v chapadla a obklopí ji divná záře a květiny.
Řeknu to ještě takto: KyoAni se snaží o středoškolskou jinakost a vyznívá to tupě, nuceně a těžkopádně. Že to jinak nejde? Ale kdeže. V letošní sezoně to perfektně zvládá třeba tsuritama. Hyouka mě jednoduše bavila ještě míň, než úděsné Upotte!!, a to o tolik, že bych se nezmohl ani na naštvaný table-flip, či mlácení notebookem o zeď.
meonlyme1845 2012-05-11 20:56
S celým článkem musím souhlasit. Člověk, který o Hjóce prohlásí, že je dobrá detektivka, by zasloužil dostat sbírkou Sherlocka Holmese po hlavě. Osobně jsem vydržel do třetího dílu, kde sice začínají záhady být o něco komplikovanější, ale na úkor poměrně velké nesmyslnosti a nelogičnosti, kde jsou cítit poměrně nuceně. Že si student koupil infračervené detektory i s přijímačem za pár tisíc, jen aby si mohl jednou za čas zakouřit, to je pořádně hloupé. A ani se mi nechce rozhovořit o tom, co všechno stihl během asi deseti vteřin v klubovně přestavět!
Každopádně tím Hjóce říkám sbohem. O nudu okořeněnou nějakými pokusy o “záhady” nestojím.
Son Goku ssj4 2012-12-16 21:27
S celým článkem musím nesouhlasit. Autor to zde popsal poněkud, zaujatě. Je pravda, že ze začátku Hyouka působí poněkud divně, jako Gosick (všichni kolem jsou idioti, jen hlavní hrdinka je ultimátní vědma). Avšak srze pár episod začíná psychická tvorba hlavního hrdiny, seznamujeme se s jeho kamarády, kteří mu dosti závidí a situace jsou… Jak to říct… Zbytečnosti, které se sice objasňují, ale ne stylem “dívejte, jste dem*nti, vždyť je to jasné”, ale opravdu logicky a co víc, některé z nich jsou opravdu půvabné, těžké, něčím zajímavé. Nejvíce pozitiva však vidím na stylu, kterým nás zde obklopují. Je přirozený. Nic nadpřirozeného, divného, prostě tu máme letní den, normální hudba, krásné ráno a chybí zde najednou toaletní papír. Ale proč? Co se do toho pustit a přijít na to? Kousek energie vynaložíme, protože tu mám jenu psycho dívku, která mi imponuje.
Viděno až do posledního dílu, ona záhada byla opravdu
velmi dobřezpracována, sestrojena, vyřešena. Kvalitně tam byly vidět i pocity jeho nejlepšího kamaráda, prostě… Nemám poměrně co vytknout. Možná kromě občasného pomalého příběhu.