REANIMATED

C - pod drobnohledem

Jakub Lhota – 2011-04-17

Řeknu to na rovinu: první epizoda C – Control – The Money and Soul of Possibility je fantastická, i když absolutní letošní top to není. Pustil jsem si ji hned dvakrát za sebou a některé pasáže i víckrát. Týká se to hlavně úvodní návštěvy „Finanční čtvrti“, při které nám tajemný Souichirou Mikuni přednáší o významu peněz. Při tom stíhá padat z budov a mávnutím kouzelné kreditky spouští osobní teleportaci, což neumí ani vaše embosovaná VISA. Ostatně jeho póza se zkříženýma rukama s escherovským barákem za zády se už teď stala jakousi obchodní známkou této série.

Kenji Nakamura perfektně demonstruje umělecký jemnocit, který formovaly jeho předchozí kousky jako Ayakashi, Mononoke, či Kuuchuu Buranko. Designová jinakost podpořená temnou hudbou Taku Iwasakiho a vizuální hříčky jistě nadchnou znuděné anime fajnšmekry. Líbivá prezentace ale není všechno. Celou dobu ve mně totiž hlodal určitý pocit, jenž se mi naplno podařilo identifikovat až u openingu. A tím je obava, že největším problémem C bude paradoxně originalita.

Režisér Nakamura totiž neumí pracovat s filmovými odkazy. Úvodem ze světa a la Inception nás provádí jakýsi Gordon Gekko v černém plášti, který pomocí své karty přivolává monstra na souboj o digitální kapitál (ano, je to řádově mnohem víc cool než vrhání poké ballů). Kouzelná kreditka disponující závratnými sumami, jež odemyká pin 666 odkazuje na předloňský Eden of the East. To se týká i podobně stylizovaného openingu a sociální kritiky vnořené do podtextu.

V Edenu se Kenji Kamiyama soustředil na skrytý potenciál NEETů a všemožných hikkikomori a na možnost změnit svět. Na západní filmy odkazoval citlivě, s určitým respektem a představil nám mesiášského hrdinu, který by trumfnul i Ježíše. Zdejší hlavní postava, Kimimaro Yoga, by oproti tomu byl ideálním materiálem pro čím dál otravnějšího Shiu LaBeoufa.

Kimimaro je pilný student ekonomie (bez teenagerů se už neobejde ani noitaminA), jenž usiluje o kariéru v rámci vládní mašinérie. Má dvě brigády, ale přesto se mu nedostává peněz a nemůže jít na chlastačku se spolužáky. Brzy se mu však naskýtá možnost uzavřít faustovskou smlouvu. Navštíví ho totiž zdejší hybridní inkarnace Jokera spojená s neurotickým psychiatrem z Kuuchuu Buranko. Nabídka je svůdná: neomezené finance a funkce ve Finanční čtvrti výměnou za budoucnost a její možnosti…

Nechápejte to špatně. C má švih a notnou dávku napětí. Na pohled luxusní (i když jak se to vezme, použití CGI stojí za starou belu) podívaná však nebezpečně osciluje na hraně čtvrté cenové. Je to tím, že kritizování vlivu peněz, souboje ve stylu Yu Gi Oh! a to předstírání originality působí… no, zkrátka levně. Přesto přese všechno této sérii věřím. Scénárista Noboru Takagi, který zpracovával nedostižné Baccano!, prostě musí mít v rukávu alespoň jedno eso.

Galerie