REANIMATED

Oukashou

Jakub Lhota – 2007-03-12

Vlaky, železniční přejezdy, mraky. Dva lidé chovající k sobě hluboké city, jejichž společný osud však dělí zdánlivě nepřekonatelné překážky. Brilantní OVA Hoshi no Koe z tohoto námětu vytěžila maximum. Pozdější celovečerní snímek Kumo no Mukou, Yakusoku no Bashou tuto základní premisu obalil poutavým, leč poněkud těžkopádným dějem. I přes občasná hluchá místa se snímek částečně i díky audiovizuální stránce dočkal vřelého přijetí kritiků. Po tříleté odmlce se Makoto Shinkai vrací s recyklovanou variací na to samé. V mnoha ohledech jde ale o zcela unikátní zážitek.

Režisér už na začátku vývojového cyklu hlásal, že tentokrát se obejde bez sci-fi a fantasy prvků a že hodlá divákům prezentovat pohled na skutečný svět z odlišné perspektivy. S tímto tvrzením nelze než souhlasit, neboť už Oukashou nám ukazuje, že Shinkai vyrukoval se svým doposud nejcivilnějším dílem. Jakoby chtěl tento fakt ještě více zdůraznit, zasadil děj na počátek devadesátých let minulého století, kdy boom telekomunikací ještě vyčkával za dveřmi.

Takaki Touno a jeho nejlepší kamarádka Akari Shinohara byli už od základní školy spřízněné duše. Slíbili si, že půjdou na stejnou nižší střední školu; osud jim však nebyl nakloněn. Akari se z Tokia stěhuje kousek na sever do prefektury Tochigi, takže jsou s Takakim v kontaktu hlavně prostřednictvím dopisů. Poetické, nemyslíte? Jen si zkuste vzpomenout, kdy jste naposledy psali dopis. Dvojice si spolu v zimě předtím, než se Takaki přestěhuje s rodiči na samotný jih Japonska, dohodne schůzku.

I když po psychologické stránce postavy představují Shinkaiem již tolikrát propírané archetypy, je velmi jednoduché se s nimi sžít a soucítit. Příčinou jsou hlavně relativně všední situace, které každý z nás již někdy zažil a samozřejmě typické vnitřní monology. Takaki jede na schůzku vlakovými linkami, které kvůli nepříznivému počasí nabírají zpoždění. Takaki začíná být trochu nervózní. Když souprava zastaví uprostřed ničeho na mučivě dlouhé dvě hodiny, začíná si přát, aby Akari nečekala a jela domů, ale jeho druhé já ve skrytu duše doufá, že Akari přeci jen počká.

Kvalita animace se pozná podle železničních přejezdů a tady to platí dvojnásob! Nemá cenu to nějak rozpitvávat, pokud vám tato metoda grafické úpravy sedí, tak vězte, že vysoko nastavená laťka byla opět překonána. Na vaše smysly útočí tolik puntičkářsky vycizelovaných detailů, že ani nevíte, na co se máte soustředit. Pocit při sledování Oukashou bych přirovnal k momentu, kdy jsem poprvé uviděl herní engine Unreal 3.0 v pohybu. Nakonec však trochu zamrzí, že design samotných postav je oproti celku spíše jednoduchý. Spolu s Tenmonovými zadumanými klavíry plní vizualizace vrchovatě základní funkce: zprostředkovat kvalitní atmosféru a vzbudit emoce.

Rád bych se vyvaroval unáhlených soudů, ale je jasné, že i tentokrát zobu Makoto Shinkaiovi z ruky, neboť jsem si první epizodu Pěti centimetrů za sekundu již několikrát pustil. Propadák to tedy jistě nebude. Třeba se nám všem nakonec podaří najít ve všednosti špetku kouzla.