REANIMATED

Yuji Nunokawa v Praze

Jakub Lhota – 2007-09-11

Setkání, které mělo spíše formu besedy s kratší prezentací, uvedl organizační tým upozorněním, týkajícím se omezených vzduchových kapacit skromné prezentační místnosti. Všechny totiž mírně zaskočila nečekaně hojná účast. Po krátkém úvodu pracovnice Japonského velvyslanectví se na scénu dostavil tlumočník (vynikající Robin Heřman) a nakonec sám prezident Yuji Nunokawa. Přednáška nesoucí název „Proces tvorby animovaného díla“ mohla začít.

Nunokawa-san by se dal charakterizovat jako typický japonský self-made man. Začínal jako řadový animátor/výtvarník a díky svému talentu se posunoval vzhůru v kariérním žebříčku. Přes klíčovou animaci se dostal k režii, ale jak sám vtipně podotkl, nejlépe je placen prezident, a tak v roce 1979 založil vlastní animační studio.

Pierrot má celkem na kontě 71 sérií a 21 celovečerních filmů, hlavně doplňujících jejich vlajkové anime. Průřez tvorbou studia nám byl prezentován v krátkém sestřihu. Za zmínku stojí především následující tituly:

• Urusei Yatsura
• Kimagure Orange Road
• Yu Yu Hakusho
• Fushigi Yuugi
• Flame of Recca
• Great Teacher Onizuka
• Juuni Kokki
• Naruto
• Bleach
• Eikoku Koi Monogatari Emma
• Blue Dragon

V technické části jsme měli možnost nahlédnout pod pokličku procesu samotné tvorby. Jedná se o třífázový postup; v první fázi se připraví podklady, kreslí storyboardy a navrhují postavy (psychologie i vizáž). V druhé fázi, tzv. layoutu, dále rozlišujeme dva oddíly. Ty zahrnují časové rozložení, veškerou ruční kresbu i animaci, následuje vstup režiséra a kontrola pohybů. V poslední fázi se do hry konečně dostávají počítače. Zapracovávají se CGI elementy a speciální efekty, scanují se kresby, probíhá kolorizace a dokreslování pozadí.

Na 120. epizodě Naruta nám Yuji Nunokawa přiblížil funkci storyboardů. Kromě zjednodušeného skeče daného okénka obsahuje storyboard časové údaje, pohyb kamery, dialogy a pokyny pro střih. Zamilovaný příběh služebné Emmy nastínil výtvarný design postav. Jelikož se na kresbě a animaci podílí obrovské množství lidí (Pierrot má 300 pracovníků, které doplňuje animátory z Číny a Korei), je velmi důležité, aby byly vypracovány šablony s detailními poznámkami. Pro anime jako je Emma, které se odehrává ve viktoriánské Anglii, je třeba nastudovat dobové reálie, zachytit architekturu a oblečení. Jak řekl Nunokawa-san: „Evropa je sice pro Japonce exotická, ale byl by průšvih, kdyby mi Evropané řekli, že takhle to u nich nevypadá.“

Animace bez hudby, to by byl jen poloviční zážitek. Yuji Nunokawa jakoby nic poznamenal, že hudbu k Emmě složil Ryo Kunihiko, jenž mimochodem stál vzadu s foťákem.

Proces komponování hudebních motivů začíná sestavením jakéhosi katalogu. Režisér si pak vybírá z více než stovky motivů, podkreslujících různé situace (boj, smutek, vítězství, nebezpečí – pro ilustraci např. OST Naruto). Zajímavé je, že u openingů a endingů se nejprve zvolí hudba, ke které se následně ladí pohyb a střih.

Souhrn besedy

Po krátkém oťukávání nás pan prezident vyhecoval k drzejším otázkám. S dávkou sebeironie okomentoval šedé „distribuční kanály“, kterými se jejich tituly dostávají do zemí, kde schází oficiální distribuce. Na jednu stranu si je vědom, že tím Pierrot přichází o zisk, ale zase ho potěšilo, že se s jejich tvorbou může seznámit čím dál větší množství diváků. „To jsem byl na konferenci v Shanghaji a lidé mi začali tleskat a gratulovat za úspěch Naruta v Číně. Jenže my jsme ho tam zatím nedistribuovali…“

Velmi dobrým se ukázal dotaz ohledně vztahu mangaka a studia. Dozvěděli jsme se, že existuje jakýsi adoptivní rodičovský vztah. Mangaka dílko porodí a studio jej vychová. Čili autor se prostě musí podřídit zásahům studia. Protože co skvěle funguje v komiksovém médiu, nemusí nutně fungovat v pohybu. Největší problémy jsou v tomto ohledu prý s ženami-autorkami. Pokud by to někoho zajímalo, tak důvodem, proč Pierrot odpískal Juuni Kokki, byla neschopnost dohodnout se s Fuyumi Ono na finální verzi scénáře.

Jaký je podle Nunokawa-sana rozdíl mezi Americkou a Japonskou animací? Hlavně široký rozsah témat. Zhruba 60% animovaných seriálů má svůj základ v manga předloze. Manga časopisů, jako je třeba Shuukan Shounen Jump, se týdně prodá sedm až osm miliónů výtisků. Číst si ho bude jak prvák, tak i čtyřicetiletý byznysman. Narozdíl od USA, kde je tato subkultura vnímána jako zábava pro děti, si v Japonsku to své najde každý.

Co musí umět animátor? Trochu kreslit a mít schopnost zachytit pohyb. Průprava animátorů právě začínám tím, že studují, jaké části lidského či zvířecího těla se při různých činnostech hýbou a jakým způsobem. Pak tu samozřejmě je deformace oblečení, vítr ve větvích, tekoucí řeka. Jejich práce je těžká a zpočátku málo placená, avšak pokud jsou dobří, mají v rámci firmy slušné možnosti rozvoje.

Slovo závěrem

Oproti očekáváním nebyl Yuji Nunokawa vůbec upjatý a často se mu povedlo úspěšně zavtipkovat. Potřetí však bylo rádoby legrační srovnání Pierrotu s Ghibli trochu otravné. Sešlost ukončila společná fotka, jíž obstaral Kunihiko-san, kterému jsem pochválil soundtrack Juuni Kokki a podal si s ním ruku. Praha je podle Nunokawy překrásné město, do kterého by se velice rád ještě někdy vrátil. Ale už zítra odjíždí do Vídně…