Šibuja-kei
Martin Zub – 2012-05-08
Termín šibuja-kei je sloučenina slova „kei“ znamenajícího „styl“ a názvu čtvrtě Šibuja v Tokiu, známé svými obchody s módou a nočním životem, také zde sídlila hudební vydavatelství Tower Records a HMV, která se zaměřovala především na distribuci zahraničních umělců.
Jak je pro Japonsko typické, nejedná se tak úplně o původní styl, vychází především z 60. let z francouzského ye-ye, chicagského houseu, brazilské bossa novy a italských filmových soundtracků. Z fascinace západní kulturou a rebelie proti nadvládě j-popu, tak začal v Japonsku v 90. letech vznikat nový subžánr, který měl být něco jako japonský ekvivalent indie scény v Anglii a Americe. Díky svému specifickému zvuku se mu však podařilo expandovat i za hranice samotného Japonska.
Za první kapelu tohoto stylu je považována Flipper's Guitar jejichž debutové album Three Cheers for Our Side s anglickými texty bylo komerčním propadákem a z pětičlenné kapely se tak stalo duo. Nicméně hned další singl „Young Alive in Love“ jim zajistil popularitu, jelikož se stal znělkou známého seriálu Jóbikó Bugi (Cram-school Boogie). S druhým albem se již dostali do žebříčku Oricon, spolu s dalšími kapelami, které kupovali zejména mladí lidé ve čtvrti Šibuja, kteří byli příliš sofistikovaní pro japonskou přehlídku strojově monotónního popu idolů a chlapeckých pseudo rockových kapel.
Po třetím albu se kapela Flipper's Guitar rozpadá a zatímco Kendži Ozawa pokračuje v sólové kariéře a dělá více mainstreamovou hudbu, Keigo Ojamada aka Cornelius, začíná více experimentovat s elektronikou a vymýšlí vlastní postupy tvorby hudby. K dalším významným umělcům patří například éterická vokalistka Kahimi Karie nebo rapeři Scha Dara Parr a především Pizzicato Five skládajících se z vášnivého sběratele desek Jasuhary Konišiho, který jich využívá k samplování a propojovaní stylů jako jazz, ye-ye, bossa-nova či funk a zpěvačky Maki Nomija. Do širšího povědomí se dostávají především singlem z roku 1993 „Sweet Soul Revue“ ve stejném roce jim také Cornelius produkuje album Bossa Nova 2001. O rok později přichází jejich americký debut s EP Five By Five na Matadors Records, které bylo hned následováno kompilačním albem z jejich předchozích desek Made in USA, kterého se celosvětově prodalo 200 000 kopií. Po 16 albech v roce 2001 kapela oznamuje konec kariéry.
Přestože na anime akcích často naleznete panely věnované japonské hudbě, jsou často omezené pouze na více mainstreamový visual kei, j-pop a k-pop, což je pochopitelné. Šibuja-kei a japonské indie kapely všeobecně nejsou tak propojené s anime jako jiné žánry.
Byť samotní umělci vlastně nikdy sami sebe za zástupce šibuja-kei neoznačovali a ani jejich zvuk se příliš nepodobal, s postupem času se z tohoto termínu také stala dobrá obchodní značka a s moderními kapelami jako Capsule nebo Perfume se začal vytrácet původní koncept. Mnozí tak tento styl již považují za mrtvý. Přesto však je úspěch šibuja-kei v zahraničí stále velkou legendou. Pizzicato Five a Cornelius prodali ve Spojených státech o desítky tisíc více nahrávek, než se kdy podařilo Utadě Hikaru s její multimilionovou marketingovou kampaní.