Ramble IV: Je Gundam sci-fi?
Jakub Lhota – 2008-10-04
Připadá mi, jakoby zástupci definující žánr, kde by imaginace měla explodovat silou fúzních náloží, spali v kryostázi zamrzlého časoprostoru. Jakoby se pořád nemohli vymanit z dětského nadšení způsobeného verneovsko-lucasovským komplexem, jenž je nutí vytvářet nepravděpodobné, megalomanské vize, plné legračně tvarovaných lodí, pilotovaných robotů a kultur roztomile žvatlajících medvídků.
Pro série typu Macross a Gundam, je typická fascinace technologií a bojem, která by se dala vystopovat k samým kořenům vědecké fantastiky. Vakuová nicota vesmíru však slouží jen jako platforma pro příběhy charakterových archetypů sahajících snad až k Bibli, či rytířské epice. Hrdinové řeší kontradikci mezi rozkazem nadřízeného a voláním srdce. Zdání komplexnosti dodá zájem dvou i více dívek a srážka ega se stávajícím pilotním esem numero uno, spřádajícím plány na melodramatický, řádně natahovaný proslov před tragickou smrtí.
Vážně musí „vesmírné opery“ v rámci anime doplňovat už tak dost hojná středoškolská mýdélka? Posunutí náctiletých bolístek o několik parsek za hranici Sluneční soustavy přeci neznamená automatický nárůst kvality. A vážně je dobrý nápad pouštět emociálně nestabilní jedince do kokpitů strojů schopných zahanbit i ten nejnabušenější hangár Oblasti 51?
Kosmické výlety svým zpátečnickým přístupem zkrátka ukazují neochotu popasovat se s realistickou vizí budoucnosti. A ono to přitom jde ve velkém stylu kombinujícím vkusný humor a napínavou zápletku, i přes to, že se ocitneme třeba mezi vesmírnými popeláři. Jenže výjimek jako jsou PlanetEs je pohříchu málo.
Ideální situace nepanuje ani v hájemství utopií, potažmo dystopií. Znáte to: stále ta samá frustrace z neschopnosti lidstva zformovat ideální sociální model na troskách téměř konečné apokalypsy. Pseudofilozofování takřka o ničem, demonstrace strachu z nukleárních zbraní a zvednutý prst v gestu environmentálních varování. Aspoň že se z toho dá vytřískat hutná atmosféra a zajímavé narativní postupy, viz Texhnolyze, případně Ergo Proxy.
Literární zkostnatělost rozboural v půlce osmdesátých let příchod cyberpunku. Tento směr se do japonské kultury komiksů a animace vsákl téměř okamžitě. Tehdejší generace se logicky s mnoha klíčovými prvky nového podžánru dokázala ztotožnit. Akce se přesouvá ze sterilních můstků hvězdných křižníků na špinavou periferii lidství, kde high-tech vymoženosti prostupují všední den jako všudypřítomný podprahový šum.
Vznikají jakési hyperboly současných technicko-sociálních tendencí. Z těchto základů vykrystalizovala dokonalá, syrově realistická kronika kolize člověka a stroje na pozadí moderních komunikačních sítí se stínovými mocenskými útvary (GitS: SAC). Ještě lépe ukazuje změny lidstva působením kybernetických rozšíření optimistická poetika nedávno dovysílaného Real Drive (i když možná trochu na úkor hlavní dějové linky).
Netvrdím, že mecha rovná se blbost. Tengen Toppa Gurren-Lagann je podle mě destilát čiré zábavy. Jen tam prostě chybí jakési „okamžité proroctví“. Vždyť podíváte-li se na vynálezy jako je urychlovač částic, dojde vám, že budoucnost začíná již zítra. Hledat v předaleké galaxii ji nemusíme.
hintzu 2008-10-05 12:07
Fajn článek, souhlasím s ním. Sám řadím do sci&fi jen velmi málo seriálů, mechárny až na výjimky žádné – jednak nemají s vědou téměř nic společného, jde tedy o pustou fikci. No a potom přesně jak píšeš – jde jen o posun klasických stokrát ohraných problémů do exotičtějšího prostředí. Vesmír je tu jen kulisou.
Feyfolken 2008-10-05 23:25
Ou jé, článek napsaný způsobem, že většina příznivců mecha nedojede ani do půlky prvního odstavce :D
Gratukuji k vytříbenému stylu, takovou slovní zásobu nemá jen tak někdo … ad problematika – vysvětlí mi prosím někdo proč by čupr-hyper úžasné bojové prostředky budoucnosti měli mít naprosto nevhodný tvar lidského těla ? Jakože proč by stroj lítající vesmírem, chodící po souší, prohánějící se vzduchem nemohl mít … dejme tomu … křídla ? kola ? (etc ? ) … já jen tak že Zkouším na to přijít, ale furt nic …
Setesh 2008-10-07 19:32
Mecha zrovna moc rád nemám, nějak mě nadšení z robotů atd. opustilo když jsem se přehoup přes 15rok života ale představa jak se na monitoru honí dvě tečky mě celkem rozesmívá :-D ještě že ty seriály nejsou moc reálný… Na druhou stranu Ergo proxy mě bavilo a to celkem dost ale nevim jestli je vhodné ho řadit do mecha…
Dottie 2008-10-10 14:08
Miluju Gundam Wing – ostatní mě nikdy nenadchnuly. Rozhodně je to nej mecha seriál – samozřejmě, kdyby se přesunul jeho děj jinam, nechaly se jen vztahy a pocity lidí, fungovalo by to, ale ztratilo by to na svém kouzlu a hlavně smyslu. Bohužěl většinou se zaměřuju na seriály fantasy, takež nejsem dobrý kritik, co se týče sci-fi. Blue Gender, to je podle mě sci-fi a takové je očekávám.
masu 2008-10-12 21:21
Aneb kdy scénáristé vyrostou z pubertálních fantazií?!
Až přestanou psát hlavně pro puberťáky? :-)
Ale na rovinu – zrovna to, že většina mecháren nesplňuje nároky na zařazení do scifi mi na nich fakt nevadí (nejsem pravověrný scifista) a povzdech ve smyslu “proč nejsou mechárny víc SF?” mi nepřipadá úplně na místě.
PS: ne, fanoušek mecha taky nejsem. Zeptejte se Trpaslíka :-)
ZR 2008-11-21 20:23
Ono je těžké udělat zajímavé “hard sci-fi”, při kterém o sobě ani nevíte x)… Technologie, které jsou použity, musí mít nějaký “reálně teoretický” podklad. Takže čím dál do budoucna, tím složitější jsou teorie a tím více laický divák to nebude chápat… Proto jsou docela dost omezení při tvorbě takového scifíčka a v tom rozmezí je docela těžký najít nějaký originální nápady :/
No a i když je ten nápad, tak dát to na obrazovku dle reálu tak, aby to nebylo nudné, je taky těžké. Samozřejmě pokud se to zvládne, tak je to pak umění (viz PlanetES :P).
Ale zas na druhou stranu, ti co rádi koukají na mecha, tak očekávají něco jiného, než reálný obraz budoucnosti… máte to samé jako fantasy žánr ;)
Na anime jsem se víc začal koukat nedávno, předtím sem ho právě odsuzoval taky kvůli tomu mecha žánru xP, ale teď nedávno sem se dokoukal na NGE, a to není zase až tak špatný :)
Peter 2009-08-12 10:39
No Mecha snáď jedine ktoré by sa do toho žánru dalo zaradiť a videl som ho celé bolo Code Geass ktoré je presne tým čo opisuješ ale odohráva sa na zemi… Neviem prečo ale dosť ma chytilo aj napriek tomu že sa tomu žánru vyhýbam tak som si ho pozrel dvakrát…
Osobne tiež preferujem surealistickejšie diela ako je GITS alebo Ergo Proxy i ked sa nevyhnem ani fantasy ved kto by sa nechcel občas ponoriť do sveta ako je Claymore Serei no Mobirito alebo halda iných ktoré ma v krátkosti nenapadajú kde krásna kresba doslova priťahuje oči…
Ale reč je viac menej o Mecha tak prečo máju roboti tvar človeka… tak ej to už generáciami overený tvar a jeho ovládanie je pre človeka najjednoduchšie pretože ej ako predlženým jeho vlastného tela… prečo nie tvar stíhačky … ono v vzduchoprázdnom vesmíre je Aerodinamika zbytočná veda… nepotrebuješ vztlak vzduchu na udržanie sa nad povrchom a kolesa vlastne tiež nemajú zmysel ak gravitačná sila ktorá je slabšia nedovoľuje dostatočne priľnúť kolesu na rôznorodom povrch a tým pádom by koleso preklzávalo… trošku som sa na ten problém pozrel technicky ( s mojimi vysokoškolskými znalosťami ) a popravde tvar človeka … alebo použitie nôh vyzerá byť aj logicky celkom užitočný faktor :-P
Dúfam že som niekomu aj odpovedal na jeho otázku :-D a ak niekto mienite oponovať budem rad za výmenu názorov :-D