REANIMATED

Ramble III: Amerika nezvládá své hrdiny

Jakub Lhota – 2008-08-25

Je to celkem legrační fenomén, ty remaky, nemyslíte? Kdykoliv hodlají hollywoodští kreativci „vylepšit“ svou neotřelou vizí zahraniční tvorbu, zvedá se ve fandomu spravedlivá tsunami vzteku a nadávek. Reakce je diametrálně odlišná, děje-li se tak opačným způsobem a subjektem exportu jsou díla „made in USA“. Konečnou stanicí tohoto procesu bývají čím dál častěji japonští animátoři.

Jistě, jedním z důvodů je vzrůstající obliba anime a mangy a pružná reakce na poptávku. Existuje však mnohem hlubší příčina: nedostatek vlastní invence. Vydavatelské domy DC a Marvel zaplnily díru v americké kultuře umělou mytologií. Vytvořili hrdiny, na jejichž příběhy lze nahlížet jako na novodobé legendy.

Jak se ale ony známé figurky změnily za dekády své existence? Asi tak jako Zeus a jeho partička. Čili vůbec. Superman je pořád skautík nosící slipy přes legrační kombinézu. Věčná vendeta za smrt rodičů nedá spát Batmanovi. Mantru „s velkou silou přichází velká odpovědnost“ si bude s každou vystřelenou sítí připomínat Peter Parker v pavoučím kostýmu.

Idoly mládeže zahnívají v panelech obrázkových sešitů tvůrců rutinérů a tristních televizních animácích. Jednou za uherský rok se objeví nějaký Frank Miller a všichni lapají po dechu, jakým originálním způsobem se mu podařilo Caped Crusadera oživit. Nakonec jsou to stejně většinou Britové, kdo Yankeeům ukáže jak dělat originální hrdinský komiks. Příkladem budiž nadčasoví a alegoričtí Strážci Alana Moorea, Gaimanův hororový Sandman, či „tarantinovky“ Gartha Ennise.

V kolébce komiksu si zkrátka ještě naplno neuvědomili, že se lze spolehnout na propracovanou psychologii a tradiční propriety hodit za hlavu. Částečně se to daří filmovým adaptacím. To, co režisér Christopher Nolan ve snímku Batman začíná nakousl, dovádí v Temném rytíři k naprosté dokonalosti. Extrahuje kýč a představuje široké veřejnosti moderní, uvěřitelnou postavu v kostýmu.

Japonské grafické romány se oproti tomu už dávno vyznačovali žánrovou nespoutaností a tematickou vyspělostí. Z toho těží i tamní animace. Kde jinde tedy zajistit vyšťaveným gerojům exotický facelifting? Jenže pouze vizuální plastika na smetení prachu ze svalnatých ramen nestačí… Výsledkem tohoto povrchního přístupu byl nepříliš oslnivý předskokan Temného rytíře.

Na rok 2010 chystá Marvel ve spolupráci se studiem Madhouse hned čtyři animované série s ikonickými superhrdiny v hlavní roli (potvrzen byl zatím Iron Man a Wolverine). President Madhousu, Jungo Maruta, se vyjádřil velmi trefně. Říká, že moderní marvelovský tým je otevřený novým nápadům. Když ale hovoří o tom, že chtějí anime, představují si spíše hybrid mezi japonským a západním přístupem.

Podle mě takováto polovičatá řešení krizi neodvrátí a už vůbec nepřinesou divákovi kýženou kvalitu. Pokud Japonci při zpracovávání látky nedostanou úplnou svobodu, nevidím důvod, proč agónii protahovat.