S OVA renesancí za lepšími zítřky
Jakub Lhota – 2007-02-28
Když se řeč stočí na osmdesátá léta, každému z nás se jistě i díky všemožným popkulturním odkazům, jež se na nás ze všech stran zubí i teď, vybaví přehršel asociací. Eskalace politických tlaků, vzestup disco hudby a záplava všemožných více, či méně kultovních hraných sérií a filmů, z nichž některé se u nás drží dodnes. Jen málo z nich mělo na anime takový vliv jako Hvězdné Války režiséra George Lucase. Právě slavný filmový průkopník a ideální ekonomická situace odstartovali v Japonsku období, jež se právem označuje jako „Zlatý věk anime“.
Do této éry se také datuje zrod nového, progresivního formátu OVA, což jsou produkty primárně určené pro domácí promítání. Spektrum anime v tomto formátu vydávaném, bylo nesmírně široké: od několikaminutových kousků po série jako byla space opera Legend of the Galactic Heroes čítající přes stovku plnohodnotných epizod. Nejdůležitější však byl fakt, že autoři nebyli při tvorbě svazováni časovým rozvrhem, ani omezeným rozpočtem, jako v případě klasické televizní produkce. Prostor tak dostalo experimentovaní a neobvyklé kreativní postupy. Dalo by se říci, že animátoři tehdy notně posunuli hranice obrazového média.
Jako reprezentativní zástupce bych vybral následující díla: Twilight Q, Take the X Train, Dragon’s Heaven či Robot Carnival. Na sklonku tohoto blaženého období nám také vykrystalizovalo mnoho sérií, jež jsou dnes považovány za klasiku: Kidou Keisatsu Patlabor, Bubblegum Crisis, Giant Robo, Guyver, nebo Tenchi Muyo. Pak přišla léta devadesátá a nenadálý šok. Japonskem dlouho budovaná úspěšná ekonomika se začala hroutit a v zemi vládla rekordně vysoká nezaměstnanost. Vláda proto přistoupila k reformním krokům a Japonsko se prostřednictvím různých integračních celků více obchodně propojilo s okolním světem. Končí i Zlatý věk animace. Labutí písní a epitafem na hrobu mu budiž filmové megaprojekty Akira a Wings of Honneamise.
Na co si tu ale stěžuji? Máme rok 2006 a animační průmysl spíš připomíná pásovou výrobu levných čínských cviček. Každý měsíc tu máme několik nových sérií a poptávka stále roste. Problém je ale v tom, že studia tvoří jen to, co jsou sponzoři ochotní zaplatit. Výběr je tedy veliký, ale skutečná odlišnost minimální. Omezená cílová skupina, kterou mainstream tolik neuspokojí zkrátka není pro businessmany příliš perspektivní. Originální OVA produkci teď jen částečně suplují kratší, pozdě věčer vysílané kousky jako Boogiepop Phantom, Haibane Renmei, nebo Paranoia Agent (tvorba Satoshiho Kona obecně) a nezapomínejme ani na úderné kusovky typu Hoshi no Koe a Pale Cocoon.
Jestli však japonská ekonomika vydrží s dechem a bude se i nadále přibližovat své někdejší slávě, možná se dočkáme doby, kdy se OVA stane opět formátem číslo jedna. Autoři znovu nabudou tvůrčí svobody a stagnující anime průmysl zažije druhou renesanci. A možná taky ne…
Zdroj: AnimeNation News, Wikipedia
Kero 2007-03-01 19:55
Nic nového pod sluncem. Ve hrách se stalo skoro to samé, nebo mi to alespoň tak připadá.
Peníze jsou až na prvním místě, originalita je risk. Tedy příliš veliká originalita.
Caparso 2007-03-01 21:45
To je pravda, u her to bylo podobné, i když staré hry byly originální také proto, že vývoj tehdy i z technických důvodů, nebyl tak drahý jako teď, kdy AAA herní titul disponuje rozpočtem jako solidní Hollywoodský film.
Flanker 2007-03-02 00:47
Toto je si myslim skor problem aj spolocnosti, resp konzumentov. Ti ludia chcu anime typu “Shounen action” pripadne “Mahou-Shoujo”, alebo “Girl with a gun”. nedajboze “Shoujo-ai/Yuri” a najhorsie kombinacia poslednych dvoch spomenutych. Zahravat sa v takto orientovanej spolocnosti s originalitou je dost velky risk pre investorov ktory sponzoruju tieto studia. Toto vsetko sa moze zmenit iba vtedy ked sa zmeni dopyt konzumentov… ked ich proste horeuvedene, niekolko krat uz obohrate zanre prestanu bavit. IMHO – toto sa stane coskoro.